Všechny uvedené básně pocházejí ze sbírky Destilace od Báry Vencálkové. Je třeba je nejen číst, ale každé slovo procítit, prožít a nechat v sobě působit.
.
kdys je naposledy ohromila
to mě nezajímá
to je snadný
.
ale kdy jsi udělala
dojem sama na sebe
.
(to už není tak očividný)
.
.
.
.
.
.
tolik lidí se přece
nemůže mýlit!
.
a to je právě to
.
může
.
.
.
nenech se ochočit
nenech se zotročit
.
víš kdo jsi
a víš taky
že jednou za čas
je potřeba vybočit
.
.
.
.
hledáš lidi svýho druhu
zatím nejsou k nalezení
.
ty tu jsi
tak kde jsou oni?
Gratuluji básnířce, že ví, kdo je. Jolance, že již umí doprovázet myšlení myšleného poezií. To je velká věc ve vzdělávání.