Narodil se 12. května 1820 ve Starém Městě a zemřel 9. prosince 1879 v Novém Městě. Josef Mánes je nejvýznamnějším členem malířské rodiny Mánesů, otec Antonín byl krajinář, strýc Václav se věnoval historickým námětům a portrétům, a malíři se stali i jeho sourozenci Quido a Amálie. Také byl jedním z nejvýznamnějších představitelů českého romantismu. Je považován za mistra české figurální malby i krajinomalby v období romantismu a realismu.
V patnácti letech se Josef Mánes stal studentem pražské Akademie výtvarných umění. Malovat ho učil již jeho otec, ale především ho výtvarným studiem provedl malíř František X. Tkadlík, který byl od roku 1836 ředitelem Akademie. Tkadlík měl nepochybně na mladého Josefa velký vliv, hlavně pokud se jedná o pečlivost provedení malby.
Kvůli velkým sporům s novým ředitelem Akademie, Christianem Rubenem, se Josef Mánes rozhodl k odchodu z Akademie a v roce 1844 odešel studovat do Mnichova. Na studiích ho velmi podporovala jeho sestra Amálie. Mezi jeho učitele v Mnichově patřili zejména Peter von Cornelius a německý klasicistní malíř Bonaventura Geneli. V Mnichově se Mánes spřátelil s českým sochařem Václavem Levým a s architekty Ignácem Ullmanem a Ferdinandem Náprstkem.
Mnichově také později v roce 1846 vystavil svůj poslední obraz namalovaný před odchodem z Prahy – Setkání Petrarky s Laurou. Nepřízeň Rubena však Mánesa zastihla i v Mnichově, a tak se rozhodl navrátit do Prahy. Po návratu Mánes navázal přátelské kontakty se šlechtickými žáky svého otce. Ve stejném roce pobýval u Silva-Tarrouců a podíval se i do Těšína a Krakova. Postupně procestoval celou Moravu a Čechy, velmi ho zaujala místa, kde nacházel zříceniny, kostelíky a různá zajímavá stavení.
Jeho tvorba vychází z romantismu, byla inspirována hlavně studiem portrétní malby, rodným prostředím Starého Města Prahy a životem lidí na venkově v Hané, který pro něj představoval ideál čistoty a lidství. K jeho nejznámějším dílům patří cyklus portrétů pražských obyvatel, žánrové novorokokové scény z pobytu u šlechtických mecenášů na zámku rodiny Silvy-Tarroucy a krajinomalby. Jedním z jeho nejznámějších děl je také kalendářní deska z roku 1865 na Staroměstském orloji, která zobrazuje alegorii 12 měsíců.
Josefína, 1855
Červené paraplíčko, 1855-1856
Setkání Petrarky s Laurou v Avignonu roku 1327, 1845-1846
