Zápisky K. J. Erben

Karel Jaromír Erben

Byl to český historik, právník, archivář, spisovatel, básník, překladatel a sběratel českých lidových pohádek a písní.

Narozen: 7. listopadu 1811 Miletín

Úmrtí: 21. listopadu 1870 Praha

Po svých studiích na gymnáziu v Hradci Králové a Praze byl zaměstnancem Královské české společnosti nauk a sekretářem Českého muzea. Od roku 1851 působil jako archivář města Prahy a od roku 1864 se stal ředitelem pomocných úřadů pražských. Ve svých studijních letech se Erben stýkal s Karlem Hynkem Máchou. Později se také seznámil s Františkem Palackým, spolupracoval s ním (mj. na přípravě  českého diplomatáře) a jeho politickými názory byl trvale ovlivněn. Spory s Martinem Hattalou Erbena vyčerpávaly a přispívaly ke zhoršení jeho zdravotního stavu.

Erben je znám především jako sběratel lidové poezie. Ve smyslu názorů bratří Grimmů, s kterými se znal, hledal v ústní lidové slovesnosti odraz starých mýtů (slovanských, na rozdíl od Grimmů, kteří hledali germánské), jež lidové podání a tradice během věků přetvořily a často zakryly. Výsledkem Erbenovy sběratelské činnosti byly tři svazky Písní národních v Čechách (1842–1845), jejich přepracované a rozšířené vydání vyšlo roku 1864 s titulem Prostonárodní české písně a říkadla.

Nejvíce však Erben proslul sbírkou Kytice z pověstí národních (1853), (zkráceně jen Kytice), která vyšla podruhé roku 1861, a to v rozšířené verzi (s oddílem příležitostných písní) s názvem Kytice z básní K. J. Erbena. Jádrem této sbírky je dvanáct (později vyšla i třináctá balada – Lilie) básní oddílu Pověsti národní, jimž předchází úvodní báseň Kytice.

První manželkou Karla Jaromíra Erbena byla Barbora (Betyna) Mečířová (28. 6. 1818 Žebrák – 20. 8. 1857). Seznámil se s ní na prázdninových pobytech v Žebráku. Svatba se konala po téměř desetileté známosti roku 1842 a manželé Erbenovi měli čtyři děti, Blaženu (1844–1933), Ladislavu (1846–1892), Jaromíra (1848–1849) a Bohuslavu (1850–1924). Po smrti manželky se Karel Jaromír Erben v roce 1859 znovu oženil. S druhou manželkou Žofií Mastnou (14. 5. 1836 Jičín – 23. 9. 1905 Praha) měl ještě syna Vladimíra (1859–1860) a dceru Marii (1862–1864).

Roku 1837, poté, co dokončil svá právnická studia, nastoupil Erben jako praktikant k hrdelnímu soudu v Praze. Vedle své práce také pomáhal Palackému spravovat tehdy velmi zanedbaný archiv stavovský. Tímto se ukázal jako velmi způsobilý pro tuto funkci, a tak byl roku 1842 zvolen českou učenou společností nauk za aktuára (kdysi nižší správní úředník). Dále pokračoval v historických studiích, v roce 1841 byl zvolen řádným členem Královské české společnosti nauk, v letech 1852–1853 a 1863–1864 pak jejím direktorem (předsedou). Roku 1845 byl jmenován členem jazykové komise při Matici české a začal se tak podílet na formování spisovné češtiny. Rok 1848 nebyl moc příznivý pro muže, který se hodlal zabývat historií, proto se pustil Erben do politiky. V květnu tohoto roku byl Erben poslán do Chorvatska, aby obeznámil tamní občany s děním v Čechách a zároveň dopisoval do Prahy o důležitých věcech mezi Jihoslovany. Na podzim téhož roku byl jmenován překladatelem u zemské vlády. Roku 1850 byl Erben ustanoven sekretářem Českého muzea (dnešního Národního muzea). O rok později byl zvolen archivářem města Prahy – konečně se mu tak dostalo uspokojivého finančního ohodnocení. Erben se také podílel na projektu vědeckého a kritického časopisu Obzor a byl jedním ze zakladatelů dodnes vycházejícího časopisu Právník. Roku 1864 byl Erben jmenován ředitelem pomocných kanceláří úřadů města Prahy, ve stejný rok také vydal Prostonárodní české písně a říkadla a o rok později Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečích původních.

Hrob Karla Jaromíra Erbena na Olšanském hřbitově

Zemřel 21. listopadu 1870 v domě U Tří tykví na Starém Městě v Praze v Michalské ulici. Byl pohřben na Malostranském hřbitově na pražském Smíchově, jeho ostatky však byly v roce 1908 přemístěny na pražské Olšanské hřbitovy.

Díla:

Prostonárodní písně a říkadla 1864

Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečích původních 1865

Nedokončený soubor českých pohádek – byl vydán až roku 1905 Václavem Tillem. (najdeme zde pohádky: Zlatovláska, Tři zlaté vlasy děda Vševěda, Dlouhý, Široký a Bystrozraký, Pták Ohnivák a liška Ryška)

Původní tvorba:

Kytice z pověstí národních 1853

Společensko-historický kontext

Romantismus– umělecký směr, který se ve světové literatuře objevil na počátku 19. stol. do české literatury přichází ve 30. letech 19. století a splývá s 3. období NO.

Základní znaky romantismu – hlavní hrdina je netypický, zvláštní, autoři romantických děl žili neobvyklým životem, často brzy umírali, jako by se podobali svým hrdinům, děj se odehrává v netypickém prostředí (zvonice, věznice), hrdinové prožívají nešťastnou lásku, autoři mají obdiv na hradech, díla působí na náš cit (předchozí období klasicismus měl působit na rozum), autoři přistupují k dílu subjektivně.

Malířství – Julius Mařák, Bratři Mánesové.

Stavitelství – V architektuře čerpá z prvků gotiky.

Hudba – Antonín Dvořák, Bedřich Smetana, F. Chopin, Robert Schumann, Petr I. Čajkovský.

________________________________________

Kytice

Vybrala jsem si báseň Zlatý kolovrat.
Hlavním sdělením této básně je podle mě to, že pravda vždycky vyjde najevo a každý dostane to, co si zaslouží. Napadá mě k tomu, že je příznačné, jak ta vlastní dcera, která obelhávala svého muže, sama umožnila svou marnivostí, že se dozvěděl pravdu a mohla i za oživení své nevlastní sestry Dory. Tím, že chtěla mít ty zlaté předměty a koupila je za části těla, které uřezala Doře, tak tím umožnila ji oživit a zároveň se její muž dověděl pravdu, když ona předla na zlatém kolovrátku, který mu vše prozradil. Usvědčila se tak vlastně nechtěně sama a to mi připadá velmi krásné, že ten muž se to mohl dozvědět i jinak, ale stalo se to prostřednictvím té, která ho klamala.
Ponaučení by mohlo být, že opravdu platí přísloví ,, kdo seje vítr, sklízí bouři “. Tedy že naše činy se nám vrátí mnohonásobně většími. Že všechno, co děláme, se nám vrátí, co uděláme někomu jinému, stane se i nám. Macecha s dcerou zabily a zmrzačily Doru, ale ona byla zachráněna, kdežto ty dvě na konci skončí tak, jak to provedly nevlastní dceři a sestře, jenže je nikdo neoživí a zůstanou mrtvé a rozsápané vlky.
Další neodbytná myšlenka je na zasahování něčeho neuchopitelného do lidských osudů. Ve Zlatém kolovratu je to ten stařec, který posílá měnit zlaté věcičky za končetiny a vůbec celý spád událostí, co se spustí, aby zvítězila pravda a spravedlnost. Zdá se mi, že ta vyšší moc, či jak to nazvat, prostupuje vším, narazila jsem na ni i v mých předešlých pracích, takže buď je všude, nebo si jí já hodně všímám. Protože nevím, kdo řídí lidské osudy, nebudu to dál rozebírat.
Sdělení té básně … je to zrychlený život v důležitých bodech.

Claudi

Polednice

1. Hlavní význam

• Matce zlobilo dítě, tak přišla polednice a potrestala je. Pak přišel táta a matku vzkřísil, ale dítě zemřelo.

2. Sdělení

• Matka chtěla na dítě zavolat polednici, ale když opravdu přišla, tak toho litovala.

3. Myšlenky

• Myslím si, že tenhle příběh je docela brutální, ale člověk musí přemýšlet nad tím co dělá a jak se stará o dítě, protože si vždycky uvědomí pozdě, když se někomu milovanému stane něco špatného. Byl to zároveň trest pro otce a pro matku kteří se nechovali správně k dítěti.

4. Ponaučení

• Nikdy nikomu nevyhrožujte a nepřejte nic špatného, protože to bude mít následky.

5. Moudrost

• Odpusť hříchy hříšnici! Mně přijde, že by člověk za své hříchy měl dostat druhou šanci.

S pozdravem

Terka Náhlovská

Dobrý den paní učitelko,

po přečtení několika básní z knihy Kytice jsem si vybrala báseň Polednice. Myslím si, že uvnitř básně byl schovaný vztek unavené matky. Nezvládala, že její dítě křičí a zahazuje hračky i přes její snahu ho uklidnit. Ze vzteku a únavě mu pohrozila, že si pro něj přijde Polednice. I přes všechny její problémy se ho snažila ochránit. Podle mě svých slov hodně litovala. Myslím si, že by jsme si měli dávat pozor na to, co říkáme ve vzteku. Věci, které říkáme ve vzteku často ani nemyslíme tak, jak je řekneme a později jich můžeme litovat.

Krásný den

Barbora Tabulková

Dobrý den paní učitelko,

posílám vám zpracovaný úkol, doufám, že jsem to pochopil správně:

Kytice: Hlavní myšlenkou je ukázat na to, že lidská společnost si většinou za následky hříchů může sama.

Poklad: Hlavní myšlenkou je zamyšlení se nad tím, co je pro nás důležitější jestli naší blízcí, nebo bohatství.

Svatební košile: Hlavní myšlenkou je zamyšlení se nad tím co si kdo přeje, protože těžko se to co si přejeme bere zpátky, když se to splní. 

Polednice: Hlavní myšlenkou je to, že by se rodiče nebo někdo jiný měli zamyslet nad tím čím straší své děti, protože nikdy neví co se může hrozného stát.

Zlatý kolovrat: Hlavní myšlenka je ta, že každé špatné konání, se obrátí proti zlým lidem a vrátí se jim to. Kdo komu závidí a dělá naschvály tak se mu to vrátí. Jak říká jedno přísloví: „Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá.“

Štědrý den: Hlavní myšlenkou je to, že je lepší žít jak žijeme, než vědět co nás v budoucnu čeká. Protože nám to může buď přinést něco dobrého nebo naopak něco špatného.

Holoubek: Myšlenkou je to, že každý by se měl zamyslet nad tím, když něco hrozného provede. Jestli má svědomí. Není dobré za své hříchy, dělat nějaké špatné konce, ale zamyslet se jestli to bylo nutné to co udělal. 

Záhořovo lože: Hlavní myšlenkou je to, že kdo lituje svých hříchu, bude mu odpuštěno.

Vodník: Hlavní myšlenkou je to, že matky mají vždy pravdu, a tak když něco řeknou měli bychom poslechnout.

Vrba: Hlavní myšlenkou je to, že se  nemáme snažit zasáhnout proti osudu a ani ho nijak ovlivňovat.

Lilie: Hlavní myšlenka je o tom, že lidský osud a nevyhnutelná tragédie, která může postihnout i ty nejčistší a nejnevinnější postavy.

Dceřina kletba: Hlavní myšlenkou je to, že každá chyba, ať už je její příčina jakákoli, musí být potrestána.

Věštkyně: Hlavní myšlenkou je to, že je nevyhnutelný trest pro všechny, který postihne národ, pokud se nevydají na cestu spravedlnosti.

S přáním hezkého dne

Filip Dolejš

Dobrý den,

Zasílám Vám svůj domácí úkol. Doufám, že je to takhle správně. Balad mám pouze 11, protože moje vydání, ze kterého jsem čerpala, jich má pouze 11. Tak snad to bude v pořádku. 

Hezký zbytek dne,

Nováková Kateřina

1. Kytice

Hlavní myšlenka: Úvodní báseň celé sbírky symbolizuje propojení života, smrti a vzpomínek na milované. Ukazuje, jak bolest a láska jdou ruku v ruce, a že ve smrti nacházíme nový začátek.

Moudrost: Láska a vzpomínky na ty, které jsme ztratili, nás budou provázet navždy.

Smysl a odkaz: Smutek ze ztráty je přirozený, ale je třeba si uvědomit, že láska nás s našimi blízkými spojuje i po jejich odchodu.

2. Poklad

Hlavní myšlenka: Příběh nás varuje před tím, abychom zapomínali na to nejcennější v našem životě – lásku k našim dětem a blízkým. Zlato a poklady jsou sice lákavé, ale nikdy nenahradí hodnotu lidského života.

Moudrost: Skutečné bohatství spočívá v lásce a péči, ne v hmotných věcech.

Smysl a odkaz: Pokud podlehneme chamtivosti, můžeme ztratit to nejdůležitější. Láska k našim nejbližším je to, co nás činí opravdu bohatými.

3. Svatební košile

Hlavní myšlenka: Tato báseň nám připomíná, jak nebezpečné může být slepě věřit něčemu, co si přejeme. Láska může být krásná, ale také klamná, když se z ní stane posedlost.

Moudrost: Naděje a touha musí být vždy vyváženy rozumem a opatrností.

Smysl a odkaz: Příběh varuje, že i naše nejhlubší přání mohou mít temnou stránku, pokud je nevidíme realisticky.

4. Polednice

Hlavní myšlenka: Báseň vypráví o matce, která v záchvatu hněvu přivolá strašnou Polednici, což vede k tragédii. Je to silné varování před tím, jak snadno mohou nezvládnuté emoce přerůst v katastrofu.

Moudrost: Láska a trpělivost jsou pro rodiče nesmírně důležité – bez nich můžeme snadno zranit ty, které milujeme.

Smysl a odkaz: Nezvládnutý hněv a stres mohou mít fatální následky, zejména ve vztahu k těm, kteří jsou nám nejbližší.

5. Zlatý kolovrat

Hlavní myšlenka: Dobro je vždy nakonec odměněno a zlo potrestáno. Tato báseň zdůrazňuje, že i když se může zdát, že zlo vítězí, spravedlnost nakonec vždy zvítězí.

Moudrost: Nikdy nezapomínejme na to, že zlé skutky mají své následky a spravedlnost si vždy najde cestu.

Smysl a odkaz: Zlo a krutost nikdy nemají dlouhodobé vítězství, spravedlnost přijde, i když třeba pozdě.

6. Štědrý den

Hlavní myšlenka: Osud je něco, co nemůžeme ovlivnit, ale to neznamená, že bychom měli přestat doufat a snít o šťastné budoucnosti.

Moudrost: I když nevíme, co nám život přinese, je důležité zachovávat víru a naději.

Smysl a odkaz: Přestože budoucnost může být nejistá, naděje a důvěra v lepší zítřky nám dávají sílu jít dál.

7. Holoubek

Hlavní myšlenka: Báseň se zabývá vinou a trestem za nevěru. Zrada v lásce přináší nevyhnutelné následky a vina se stane břemenem, které nelze unést.

Moudrost: Láska je křehká a zranit ji znamená nést následky, které nás mohou zničit.

Smysl a odkaz: Nikdy bychom neměli podceňovat sílu svědomí – může nás dohnat i po letech a nechat nás zničit vlastní vinou.

8. Záhořovo lože

Hlavní myšlenka: I ten největší hříšník může nalézt cestu k vykoupení, pokud najde v sobě lítost a ochotu se změnit.

Moudrost: Každý člověk má možnost se změnit, i když jeho cesta k odpuštění může být bolestivá.

Smysl a odkaz: I v nejtemnějších chvílích je naděje na vykoupení – pokud máme odvahu čelit svým chybám a změnit se.

9. Vodník

Hlavní myšlenka: Báseň nás varuje před nebezpečím, které přichází z neznámého světa. Touha po svobodě a domovu je ale silnější než strach z nebezpečí.

Moudrost: Lidská touha po svobodě je tak silná, že někdy raději riskujeme vše, než abychom se vzdali toho, co milujeme.

Smysl a odkaz: Svoboda je největší hodnota a žádná moc ji nemůže zcela potlačit.

10. Dceřina kletba

Hlavní myšlenka: Zoufalství a ztráta cti mohou vést ke strašlivým činům, které nelze vzít zpět. Báseň zkoumá, jak zničující mohou být rozbité rodinné vztahy.

Moudrost: Nedůvěra a nenávist mohou snadno zničit vše, co je nám drahé.

Smysl a odkaz: Báseň nás varuje před tím, jak neuvážené a zoufalé činy mohou mít fatální důsledky.

11. Věštkyně

Hlavní myšlenka: Vlastenecké poselství plné naděje pro budoucnost českého národa. Připomíná nám, že i v těžkých časech je třeba věřit v lepší budoucnost.

Moudrost: Naděje a víra v náš národ a jeho sílu je klíčem k jeho budoucnosti.

Smysl a odkaz: Báseň nám připomíná, jak důležité je věřit ve svou zemi a nikdy se nevzdat naděje na lepší časy.

Kytice – Moje myšlenky – Jessica

Poklad – Matka zapomene své dítě ve skále a raději myslí na poklad. Zde bych řekla, že matka zradí celou svou lásku ke svému dítěti, když raději řeší poklad a zapomene na dítě. Myšlenkou je, že matka přichází o všechno. O dítě i zlato. Nakonec se s ním na Velký pátek shledá, ale stále bych řekla, že přichází o vše, když nechá předejít materialismu před mateřskou láskou.

Svatební košile – Zde si dívka přeje, aby se její milý vrátil, nebo ona mohla zemřít. Splní se jí málem obojí. Milý se vrátí i když jako mrtvý a ona málem opravdu zemře. Myšlenka by zde mohla být, že nutit osud/Boha, aby zakročili je moc silné a nebezpečné, jelikož se nám to může splnit jinak, než si přejeme.

Kytice – tři sirotci chodí denně na hrob své matky, kde nalézají kytku, která by měla být jejím převtělením. Nazvou ji Mateřídouška. Zde to vnímám, jakože láska, zde jako mezi dítětem a matkou, dokáže dát nový život – kytice – jelikož je silná.

Vodník – Dcera neuposlechne svou matku a jde k jezeru, kde ji do vody chytí vodník a vezme si ji za ženu, mají spolu syna, ale dcera je velice nešťastná, proto prosí manžela, aby mohla aspoň na chvíli domů. To ji vodník dovolí pod podmínkou, že se večer vrátí. Když se dcera chystá, že se vrátí po návštěvě zpět do vody, matka ji zamkne doma a odmítne ji pustit. Vodník k oběma ženám promlouvá a nutí matku, aby svou dceru pustila zpět k němu, ale to ona odmítá. I když řekne, že jejich syn ji potřebuje. Pak zjišťují, že syna vodník usmrtil, tím však je dcera volná. Zde bych řekla, že se snaží Erben poukázat na to, jak opět je silná mateřská láska a jak dokáže zaslepit. Matka sice svou dceru ubrání, ale své vnouče zabije. Staví svůj cit před ten dceřin.

Polednice – Matka chce utišit své dítě, to ale neustále zlobí, proto na něj pošle polednici. Ta přijde, matka se zděsí a své dítě brání, když polednice zmizí a otec se vrací domů, zjišťuje, že matka dítě zalkla. Zde bych řekla, že se jedná o neuvážení slov. Matka si neuvědomovala, jak moc jsou slova silná a co tím může způsobit.

Štědrý večer – Sestry Marie a Hana jdou na Štědrý večer k jezeru, kde vysekají díru do ledu shlíží svou budoucnost. Haně se objeví mladý muž a Marie vidí rakev a černý kříž. Hana má svatbu, které se ale Marie nedožije. Oběma se předpověď vyplní. Zde je pro mne dost těžké pochopit myšlenku, vidím zde že by si člověk neměl zahrát s osudem. Marie by pravděpodobně zemřela tak jako tak, ale myslím si, že od toho večera se jí rozhodně hůř žilo.

Holoubek – Žena chodí okolo hřbitova a vzpomíná na svého mrtvého manžela, když v tom ji pohledný mládenec bádá k tomu, aby si ho vzala a zapomněla na žal. Do třetího dne na žal a svého mrtvého muže zapomene a do měsíce se s mládencem provdá. Novomanžel ji nabádá, aby byla šťastná a užívala si s tím, že její nebožtík nic nevidí a neslyší. Později však na hrobu jejího prvního manžela usedne holub, který zpívá asi žalostně a když jej žena uslyší, pukne jí srdce a utopí se. Je pohřbena pod velkým kamenem, kde je vytesáno její prokletí. Žena neměla zapomínat na svého mrtvého muže a veselit se. Je důležité se posunout, ale ne zapomenout.

Vrba – Žena, která v noci spala jako mrtvola, její muž se o ni bojí, že ji ani plačící syn nevzbudí. Muž později potkává babičku, která mu řekne o vrbě, do které se jeho žena převtěluje. Muž, jakmile to zjistí, vrbu poseká, ale tím zabije i svou ženu. Zhroucen se pokácené vrby ptá, co má dělat, ta mu poradí, aby z jejího dřeva postavil kolébku a díky tomu, kdykoliv se bude kolébka kolébat, matka bude jakoby své dítě objímat. Pak mu poradí, aby její proutí zasadil podél vody a tím bude syn hrát z proutí na flétnu a s matkou si povídat. Myšlenka této balady je, že by člověk neměl jednat unáhleně. Taky bych řekla, že se zde opět ukazuje silná láska vrby – matky – která i přes to, že ji muž pokácel, z lásky ke svému dítěti, dá své dřevo a proutí.

Záhořovo lože – Mladík jde do pekla a po cestě potkává loupežníka Záhoře. Ten ho nezabije pod podmínkou, že mu mladík popíše peklo, až se vrátí. Když se vrátí popisuje Záhořovi, co pro něj v pekle mají připravené – Záhořovo lože neboli mučící lože. Záhoř se vyleká a změní celý svůj život, po smrti je mu odpuštěno a dostává se do nebe. Zde si myslím je myšlenka, že se dají chyby napravit a může člověku být odpuštěno.

Lilie – Zemře dívka a požádá, aby byla pohřbena v lese. Na jejím hrobě vyroste lilie. Když kolem jede pán, lilie si všimne a nechá si ji zasadit do zahrady. Dobře a pečlivě se o ni stará, až dívka obživne a pána si vezme. Upozorní ho ale, že nemůže být na slunci. Později je však pán povolán králem a musí svou ženu opustit. Své matce nařídí, aby se o jeho manželku a jejich syna postarala. Matka se však o jeho ženu nepostará a vystaví ji slunci. Když se pán vrátí, najde zvadlou lilii a mrtvého syna. Svou matku prokleje. Zde je hlavní myšlenkou, že láska dokáže silné věci, v tomto případě dívka obživne po tom, co se o ni pán stará. Matka však jeho ženu asi z žárlivosti nechá zahynout. Sám pán se své matky ptá, jak jí jen jeho žena mohla ublížit. Asi důraz na to, že si musíme vážit toho, co máme a nenechávat to v cizích rukou.

Věštkyně – Věštkyně předpovídá budoucnost českého národa. Dává na důrazu, že uplynulo mnoho let od slov Libuše a Svatopluka a lidé přesto nepochopili důležitost jejich slov. Řekla bych, že tato balada hlavně pojednává o tom, že bojovalo pro náš národ plno hrdinů – Svatopluk – a máme zde velkolepou ženu jako je Libuše, lidé se k nim hlásí, ale je to bez jakékoliv myšlenky. Řeší peníze a obohacují se, hlásí se k těmto lidem, ale nemají s nimi nic společného.

Dceřina kletba – Jde zde o dialog dcery a matky. Dcera viní svou matku, že ji nechala, aby se zamilovala a otěhotněla, když ji on opustil. Zabila své dítě a chce zabít sebe. Proklíná toho, koho milovala a svou matku. Jedná se tu o nenávist dcery, která nenáviděla matku a své dítě i když zní, že lituje, že své dítě zabila. Otázkou je, zda doopravdy tomu mohla matka zabránit.

Zlatý kolovrat – Dora se potká s králem, když ji žádá o vodu. Do Dory se zamiluje a rozhodne se, že si ji vezme, a tak nařídí její nevlastní matce, aby ji dopravila příštího rána na jeho zámek. Cestou však Doru nevlastní matka spolu s nevlastní sestrou, zabije a její oči a končetiny vezmou s sebou. V lese potkají stařečka a ten pošle pachole, aby vyměnil Dory ostatky za zlatý kolovrat, přeslici a kužel. Pomocí živé vody stařeček Doru oživí. Její nevlastní sestra se provdá za krále a ukazuje mu, jaký krásný zlatý kolovrat má. Král požádá svou ženu, aby upředla nit, kolovrat však přede pravdu. Znechucený král vyžene nevlastní matku i sestru a následně nachází Doru, kterou si vezme a odveze zpět na hrad. Zde pojednáváme o žárlivosti a nenávisti, která se nevyplatí a ukazuje se, že pravda vždy vyjde najevo.

Vodník

Příběh Vodník z Kytice je tragický příběh, který má několik důležitých myšlenek a ponaučení. Hlavní postavou je vodník – nadpřirozená bytost, která žije v jezeře a má velkou moc nad lidmi, kteří se k němu přiblíží.

Hlavní myšlenky a ponaučení příběhu:

1. Nebezpečí přírody: Příroda je krásná, ale také nebezpečná. Vodník představuje sílu vody a přírody, která může člověka ohrozit, pokud si na ni nedá pozor. Když se dcera vydá k jezeru, i přes varování své matky, stane se obětí vodníka.

2. Poslouchej rady rodičů: Matka varuje svou dceru, aby nechodila k vodě, protože cítí, že by se mohlo stát něco špatného. Dcera ale neposlechne a doplatí na to. Z toho plyne ponaučení, že je důležité poslouchat rady rodičů, kteří nás chtějí chránit.

3. Následky neuposlechnutí: Když neposloucháme varování, může nás to přivést do problémů. V tomto případě dcera skončí jako zajatkyně vodníka, nemůže se vrátit domů a její život se tragicky změní.

4. Mateřská láska: Matka se snaží svou dceru zachránit, ukazuje svou velkou lásku a starost. Je ochotná udělat cokoliv, aby svou dceru ochránila.

5. Osud: Příběh ukazuje, že někdy nemůžeme svůj osud změnit. I když se dcera později chce vrátit domů, vodník ji nepustí a všechno skončí tragicky.

Ponaučení:

· Měli bychom si dávat pozor na nebezpečí kolem nás, zejména v přírodě.

· Poslouchat rodiče je důležité, protože nám často chtějí pomoci a chránit nás.

· Láska mezi rodiči a dětmi je velmi silná, ale ne vždy dokáže změnit osud.

Příběh Vodník varuje před tím, že když neposloucháme varování, může to mít vážné následky. Ukazuje také, jak mocná je příroda a jak důležitá je láska v rodině.

Jakub Šrotýř

Vybrala jsem si báseň Svatební košile. Eva

1. Hlavní význam.

Je to o dívce, která se v opuštění a bolesti modlí panně Marii, se slovy ,,milého z ciziny mi vrať — aneb život můj náhle zkrať“. Za svůj hřích je dívka potrestána.

2. Sdělení

Sdělení je, že naše přání mohou být i to co přesně nechceme a musíme se na nad nimi pořádně zamyslet než si budeme něco přát ve velkém návalu emocí.

3. Myšlenky

Podle mě je to nádherná báseň a je moc dobře, že i přes svůj hřích dostala (dejme tomu) druhou šanci se ze svých chyb poučit a neopakovat, kdyby se chyby opakovaly, už by to byla jiná konverzace. Taky si nemyslím, že to udělala schválně a neočekávala tak drsné následky.

4. Ponaučení

Dávej si pozor na to co si přeješ a přemýšlej nad následky než něco uděláš.

5. Moudrost

Naše přání a touhy, by vždy měly být brány realisticky a měli bychom si dávat pozor na to s kým sdílíme informace o naší osobě a životě.

 Báseň Vrba od K.J. Erbena vypráví o muži a jeho ženě. Žena trpí zvláštní nemocí, kvůli které jí nikdo nemůže probudit. Její manžel by ji rád vyléčil, ale ona mu poví, že to nejde. Chce po něm, aby neusiloval o to změnit její osud. Muž ji však odmítá poslechnout a od babky kořenářky zjistí, že duch jeho ženy je každou noc ve vrbě. Rozhodne se vrbu pokácet. Jenže tím zabije svou ženu.

 Podle mého názoru je sdělení této básně jasné. Muž se snaží vzepřít se osudu a to se nikdy nevyplácí.

 Co se týče ponaučení bych řekla, že i když někoho velmi milujeme, musíme být vždy velmi opatrní,  abychom tomu člověku neublížili. Ačkoli se jen snažíme pomoc. To by mohlo být první ponaučení a možná, že i pro většinu lidí taky jediné. Ale já jsem našla ještě jedno. A to že lidskou duši i člověka samotného je nemožné vlastnit. Je nemožné ho zcela ovládnout. Když se o to někdo pokouší, vždy to dopadne špatně. O to se v básni pokusil ženin manžel. Chtěl ji mít jen pro sebe. Chtěl být jejím pánem a nebral ohled na její přání.

 Myslím si, že moudrost v této básni je tato: Všichni lidé je svým způsobem spjatý k ostatním živým bytostem a k přírodě. Když to někdo nechápe a snaží se tato pouta zpřetrhat, působí bolest nejen sobě, ale i jiným. Každý byť sebe nepatrnější čin může mít nesmírné důsledky. Proto musíme být velice opatrní. Nejde jen o nás.

Eliška

Autorka Jolanka

Kytice – Dětem zemřela matka a zůstaly na světě sami. Každé ráno přicházejí k jejímu hrobu, až jednou si všimnou, že celý porostl rostlinkami s kvítky. Děti rostlinu pojmenuji mateřídouška.

Na první dobrou mi to přijde jako jeden z příběhů, které mají dokreslovat, jak vznikl nějaký název. Aby se mohlo na otázku „Proč se mateřídouška jmenuje mateřídouška?“ odpovědět: „Podle pověsti dětem zemřela maminka…“

Na základní škole mě ale také učili, že mateřídouška tu znázorňuje matičku vlast, což dává smysl, obzvlášť, když se v poslední strofě se píše:

Snadže se najde dcera mateřina,

jíž mile dech tvůj zavoní;

snadže i najdeš některého syna,

jenž k tobě srdce nakloní!

To mi hezky dokresluje výklad, že mateřídouška symbolizuje matičku vlast – snadže si nikdo uvědomí, někomu dojde, jak krásná ta naše vlast je a jak krásně se v ní žije.

Poklad – Právě začíná ranní mše. Celá ves jde do kostela, jen jedna žena s dítětem v rukou spěchá okolo. Nejspíš není místní a něco nebo někoho hledá. Myslí si, že se ztratila, ale ne, jde správně. Pak si ve skále všimne světla a přemůže jí zvědavost, takže nedbaje svého strachu jde za tím světlem do jeskyně. Objeví tam poklad. Tolik peněz, že i kdyby si vzala jen trochu, už nikdy by nebyla ona ani její dítě hlady. Položí proto dítě na zem a začne běhat do svého domu a zpět se zástěrkou plnou peněz. Dítě má nejprve legraci z toho, jak jeho máma pořád někam utíká, ale když chce od něj odejít již poněkolikáté, začne plakat. Žena se ho snaží utišit, ale dítě plakat nepřestává, a tak ho jen odloží, nechá ho si hrát s penízky, a sama si do zástěrky nabere další. Běží domů, když v tom zjistí, že všechno zlato v její zástěrce a i to, co si uložila do truhlice doma, se proměnilo v kámen. Je z toho smutná, a vydá se zpět pro své dítě. Jenže vchod do skály zmizel. Marně svoje dítě hledá, nenajde ho.

Za nějakou dobu už jí ve vesnici dobře znají, chodí totiž ke skále den, co den, modlí se a je nešťastná. Uplyne dlouhá doba, když se jednou vchod ve skále znovu objeví. Vše je jako v onen den – světýlko, které jí vábí, spousta zlata a stříbra, ale ženu už zajímá jen její děťátko. Popadne ho a odnese domů, objímá ho a líbá. A pak zjistí, že děťátko má v klíně penízky, které mu tam dala na hraní. Tentokrát se neproměnily v kámen. Ale jí už zlato nezajímá – kolik trápení jí přineslo! Vždyť její děťátko je jí dražší než všechno zlato světa. A to je i význam této básně: cena rodiny je nevyčíslitelná, možná obzvlášť pro matku.

Svatební košile – Mladé ženě zemřela celá rodina: matka, otec i sourozenci. Na celém světě jí zbyl jen její milý, který odešel do ciziny (nejspíš na vojnu), kde zemřel. Předtím než odjel jí řekl, aby zasadila len, zalévala ho, pak jej sklidila, spředla plátno a ušila mu z něj košili, než se vrátí. Žena už má košili dávno ušitou a prosí pannu Marii, aby jí ho navrátila. Modlí se, opravdu tuze nešťastná, když v tom se obraz panenky Marie, k němuž se modlí, pohne. Žena se ulekne, a pak hned ještě jednou, protože najednou se ozve ťukání na její okénko. A za ním stojí její milý. Vítají se a on jí chce ještě tu noc pojmout za ženu. Žena souhlasí a jde s ním ke kostelu. On jí cestou přemluví, aby zahodila modlitební knížku, růženec i křížek, protože by mu s plnýma rukama nestačila. Žena je téměř bez přemýšlení zahodí. Její milý jí ale nebere do kostela, bere jí na hřbitov. Sám je již mrtvý a nyní vyzývá i další mrtvé, aby vstali. Žena se schová v umrlčí komoře, kde panenku Marii odprosí, tak se vykoupí ze svých hříchů a mrtví se stanou znovu mrtvými. Ráno pak ženu v umrlčí komoře najdou lidé, co jdou na mši – ženu a roztrhanou košili, kterou tři roky šila.

Tato báseň mi přijde jako zkouška boží, zda se žena zachová správně. Navíc hned na začátku zhřešila, protože panně Marii vyhrožovala, že když jí jejího milého nenavrátí, raději se zabije. Jako by si panna Marie řekla dobrá, přichystá jí tuto zkoušku, aby viděla, zda bude hřešit podruhé nebo se vykoupí a dojde jí, co provedla.

Polednice – Žena je doma s malým dítětem. Je vystresovaná, brzy přijde jej manžel, který bude chtít jíst, a do toho jí tu pláče dítě. Ve vzteku je na něj ošklivá a provolává, ať si pro něj klidně přijde Polednice, bájná bytost, která unáší děti. A Polednice se opravdu zjeví. Žena ihned začne zpytovat svědomí. Polednice se k ní blíží, natahuje ruku po dítěti… A v tom přichází dovnitř manžel, který najde svou ženu a dítě v bezvědomí. Ženu se mu povede vzkřísit, ale dítě je již mrtvé. Nejspíš ho zabila žena, která se o něj tak bála, že ho k sobě tiskla až ho udusila. A proč to všechno? Protože neměla dost trpělivosti a vylívala si na svém dítěti vztek.

Polednice mi vždycky přišla jako nesmírně zajímavá báseň, protože tyto chvíle, kdy přepracovaná a unavená matka na své dítě vyjede a určitou situaci nevyřeší tak dobře, jak by mohla, se podle mě dějí velmi často. Vidím v tom i poučení pro otce a manžele – pomozte svým ženám s výchovou vašich dětí, uvědomte si, co všechno pro vás dělají, a možná, je-li to aspoň trochu možné, s nimi stravte co nejvíc času. Také se může stát, že přijdete domů, najdete vaše dítě mrtvé, a už nikdy s ním nestrávíte ani minutu. Trávit čas v práci a vydělávat stále víc a víc peněz s tím, že se dětem budete věnovat, až bude postavený dům, zaplacená hypotéka nebo pořízené nové auto, je svým způsobem hloupost. Jak už zaznělo v Pokladu, všechny materiální věci, možná, v dnešní, nejsou-li nezbytně nutné, nedokážou vyčíslit cenu vašeho dítěte a jeho dětství.

Zlatý kolovrat – Král jednou projíždí lesem, když dostane žízeň. Naštěstí uvidí chaloupku, v níž žije spanilá dívka, která mu napít dá. Král se s ní chce okamžitě oženit, ale dívka mu vysvětlí, že musí dělat jen to, co jí její nevlastní matka přikáže. Král se tedy vrátí následující den, kdy je matka doma, aby požádal o dívčinu ruku. Stará žena, nevlastní matka jeho vyvolené, mu okamžitě chce vnutit svou pokrevní dceru, ale král chce jen tu nevlastní. Matka s dcerou tedy začnou dívku naoko strojit, a pak jí zabijí, aby s králem mohla do paláce vyrazit druhá dcera, té nevlastní velmi podobná. Avšak co s ostatky? Matka rozhodne, že je vezmou s sebou. Nikdo o tom, co nebohé dívce udělaly, netuší, a brzy je svatba.

Král pak odjíždí do války a jeho žena se zabavuje předením. Jednou uvidí pachole prodávající zlatý kolovrátek. Vyšle svou matku, aby se šla zeptat na cenu. Pachole si poručí dvě nohy. Matka s dcerou si pomyslí, že je to divná cena, ale dcera kolovrat chce, a tak za něj zaplatí nohami své nevlastní sestry a dcery, jejíž ostatky schovávají v komoře. Pachole nohy přijme a běží s nimi do lesa za svým tatíčkem, který je pokropí živou vodou. Vysílá pachole k paláci den, co den, a králova choť si den co den za ostatky své sestry dokupuje další a další příslušenství ke kolovrátku. Když se vrátí její muž, chce, když spatří kolovrat, aby mu upředla zlatou nit. Choť roztočí kolovrat, a ten začne zpívat o tom, co udělala, spolu se svou matkou, své nevlastní sestře.

Král se vydá hledat svou skutečnou nevěstu, která byla oživená živou vodou, a její zrádná nevlastní matka se sestrou zemřeli přesně tím způsobem, jakým jí zabili.

Význam? Pravda vždy vyjde najevo. Ovšem tady se mi příčí hledat nějaký význam, přijde mi, že je to zkrátka pohádková básnička, která má předat „jen“ příběh. Nabízí se mi tu otázka, zda musí mít všechno nějaké vznešené poselství.

Štědrý den – Blížil se štědrý den, a děvčata z vesnice společně spřádají len. Dvě z nich, Marie a Hana, se rozhodly podívat o půlnoci při měsíčku do jezera v jejich vsi, které prý ukazuje budoucnost. Hana spatřila domek a svého milého, který jí nedávno požádal o ruku. Oproti tomu Marie uvidí, a dech jí to dočista vyrazí, svůj pohřeb. Hana se brzy skutečně vdala, Marie skutečně zemřela.

Blíží se další štědrý den a děvčata z vesnice po roce opět společně spřádají len. Tentokrát už se ale žádná z nich nechce jít o půlnoci podívat do jezera a odhalit svou budoucnost.

Připomíná mi to naši diskusi o tom, co bychom dělali, kdyby nám v delfské věštírně sdělili, že nás náš syn zabije. Mimo jiné jsme se shodli, že onen muž neměl ani chtít svou budoucnost znát. Je to sice zvláštní, ale znalost budoucnosti nám dokáže velmi negativně ovlivnit přítomnost. Ve třetí části básně se píše o smrti Marie takto:

Vykvětla, jak by zalívaná rosou,

uvadla, jak by podsečena kosou –

ubohá Marie!

Myslím si, že Marii znalost její budoucnosti zničila. Tak se trápila tím, že zemře, že se utrápila. V jejím osudu se s tím určitě počítalo, a kdyby se Marie do jezerní hladiny tenkrát nepodívala, nezemřela by. Neměla v osudu napsanou žádnou tragickou smrt, podle mě to byla smrt z utrápení.

Poslední strofa přesně vyjadřuje můj pohled na věc:

Však lépe v mylné naději sníti,

před sebou čirou temnotu,

nežli budoucnost odhaliti,

strašlivou poznati jistotu!

Holoubek – Mladé vdově nedávno zemřel manžel, a ještě ho ani nepřestala oplakávat, když jí jiný muž požádal o ruku. Vdova si ho vzala, ale během obřadu se objevil bílý holoubek, posadil se na hrob jejího prvního manžela, a od té doby tam denně žalostně zpíval. Jako by mrtvému manželovi na jeho ženu žaloval…

Plynuly roky a vdova byla nucena poslouchat holoubkovo vrkání, které také vnímala jako žalování, až se z toho zbláznila. Cítila vinu, že tak brzy na manžela svého zapomněla a spáchala sebevraždu. Utopila se. Lidé ze vsi jí vytáhli z vody a pohřbili na břehu. Nemá tam ale kříž ani pomníček, protože sebevražda je hřích. A to je i významem této básně, možná spolu s tím, že na naše mrtvé bychom nikdy neměli zapomenout a prokazovat jim patřičnou úctu – třeba i tak, že budeme držet období smutku.

Záhořovo lože – Vsí prochází velice smutný poutník. Lidé mu začnou nabízet nocleh, obzvlášť, když zjistí, že je bos a že je velice mladý. Poutník ale nereaguje a jde dál. Loučí se s pozemským životem, je velice nešťastný a prosí pánaboha, aby mu pomohl na jeho cestě. V lese potká banditu, který tam přepadá a zabíjí poutníky, a z našeho poutníka vytáhne, že upsal duši ďáblu a je na cestě do pekla. Bandita mu nevěří, ale nakonec je tak zvědavý, zda jde poutník opravdu do pekla, že ho nechá jít pod podmínkou, že mu pak řekne, jak to v pekle vypadá.

Bandita čeká v lese dlouho, dál zabíjí a přepadá poutníky, a přemýšlí nad tím jediným, kterého nechal jít. Až pak jednou se onen poutník objeví. Zažil si v pekle těžké časy, ale milost boží je tak silná, že i přesto, že byl v pekle, bůh poutníkovi pomohl, aby přechytračil Satana a dostal se zpět. Satan mu ještě stihl sdělit, že v pekle je už místo i pro Záhoře, což jak poutník zjistí, je onen bandita z lesa, se kterým právě mluví. Záhoř se vyděsí a začne se kát. Celý zbytek života stráví prošením o odpuštění za své chyby a nakonec, když zemře, bůh nazná, že své hříchy odčinil a vezme ho do nebe.

Boží milost je nekonečná. Záhoř strávil zbytek života jako věřící i když neměl jistotu, že mu bůh odpustí, myslím, že chtěl pouze zmínit svůj trest. Naše víra by neměla být postavena nad tím, že očekáváme odměnu, měli bychom se odevzdat bohu, abychom sloužili my jemu, ne on nám.

Vodník – Mladá dívka se vydala ráno prát k rybníku, ale lávka se pod ní propadla a vodník jí u sebe uvěznil. Vzal si jí za ženu a dívka mu dokonce porodila děťátko. Ale moc se jí stýská po její mamince, která jí ten den varovala, aby k vodě nechodila, že se jí zdál sen o tom, co se stane. Po letech dívka vodníka konečně přemluvila, aby jí za maminkou pustil – ale musí se vrátit do večera.

Matka s dcerou se konečně shledají, a dívka se za vodníkem nechce vrátit. Matka řekne, že jí nedá, zamknou se doma, když jim na dveře přijde bušit vodník. Říká, že chce večeři – dívka s matkou jej vyženou. Říká, že mají doma neuklizeno – dívka s matkou jej opět odeženou. Až do třetice přijde vodník s tím, že jejich děťátko pláče. A tehdy dívka pocítí, že musí jít s vodníkem, že své děťátko nemůže nechat plakat. Matka jí přesvědčí, aby nikam nechodila, a vodníkovi poručí, ať ho tedy donese jim na práh, pokud chce, aby ho dívka utěšila.

Dívka si zažívá muka, slyší pláč svého miminka, a to jí rve srdce. Když vodník přijde na posledy, donese na práh miminko, ale s useknutou hlavičkou. Vodník dobře věděl, že dívce nic neublíží víc, než když ublíží jejímu miminku. A to zároveň dokazuje, že vodník, takový ten původní, není žádná pohádková postava, a když si vodníci do hrníčku chytají lidské duše, nejspíš tím přišli o tu svou – jak jinak by mohl dokázat ublížit miminku, které bylo zároveň i jeho?

Vrba – Mladý muž si všiml, že jeho žena každou noc přestane reagovat, snad ani nedýchá, a ani pláč jejího miminka jí nevzbudí. Ptá se jí, jak je to možné, ale žena mu odpoví, že je-li to tak, je to vůle boží a nejspíš se s tím nedá nic dělat. Muž se jde poradit k nějaké babě, která mu řekne, že jeho žena je duševně spojena s vrbou u potoka pod oborou. Každou noc se částečně stane vrbou. Jejímu muži se to nelíbí, kdo to kdy viděl, aby měl někdo za ženu vrbu? Vezme tedy sekyrku a vrbu pokácí. Když se vrací domů, všimne si u své chalupy nějakého shonu. Dozví se, že jeho žena zemřela – zemřela, protože pokácel onu vrbu. Je z toho nešťastný a jde se ještě jednou podívat na vrbu, kterou pokácel. Ta k němu promluví a řekne mu, aby z jejího proutí udělal kolébku pro jejich dítě, že tak bude moct být s ním.

Báseň o vrbě dokazuje, že mateřská láska nezná hranic, a podle mě i to, že do přírody by se nemělo zasahovat. Ona si dokáže poradit sama.

Lilie – S příchodem jara zemřela jedna dívka. Nechtěla být pohřbená na hřbitově, tam je podle ní moc smutku, ale v lese. Její hrob brzy porostl vřesem a po nějaké době tam vyrostla i překrásná bílá lilie.

Překrásnou lili spatřil při lovu bohatý pán, který rozkázal, že chce tu lili ve svých zahradách. Sluha mu ji do zahrady skutečně přesadí, a dostane za úkol jí hlídat a opečovávat. Chová se k ní jako k živé bytosti, a nechá postavit velkou zeď, aby jí chránil před sluncem. Ale když jednou musel odjet, po svém návratu zjistil, že zeď se zbořila a zničila jeho lilii.

Vidím tu podobný význam jako u Vrby: příroda si poradí sama. Tím, že jí nedopřával sluníčko, by lilii beztak dříve či později zahubil. Zeď jako by představovala lidský zásah do přírody. Buďme si vědomi, že když do ní budeme příliš zasahovat, třeba kácet zbytečně lesy, zničíme si jí. Ale zároveň jí nijak nepomůžeme, když dáme na takzvané ekologické aktivisty – nechme přírodu na pokoji, nepovyšujme se nad ní jako by příroda byla něco, co potřebuje zachránit, a žijme vedle ní v poklidu. Aktivisty nemám ráda také proto, že říkají, jako bychom měli větší moc než příroda, a když omezíme třeba jízdu autem, prokážeme jí tím laskavost. Tak to není, to příroda nám prokazuje laskavost, když produkuje kyslík.

Dceřina kletba – Dcera přijde za matkou s tím, že zabila své dítě (nejprve připodobněno k holoubátku). Chce se jít oběsit (nejprve připodobněno ke „květu, který z ní sejme vinu“). Matka se ptá, jak jí to může udělat, jí, která ji s láskou vychovala, a dcera odvětí, že jí tu místo sebe zanechá kletbu, aby nikdy, ani v hrobě, nenašla klid, protože jí „zvůli dávala“. To chápu, jako že jí rozmazlila.

Kletba, kterou své matce zanechává, rozmazlení jen potvrzuje, neboť jen rozmazlenci jsou schopní i z činu, kteří udělali nezávisle na komkoliv jiném, vinit druhé.

Věštkyně – Duch vypráví o tom, že je věštkyní, a co všechno viděla. Viděla Praotce Čecha, jak přišle na horu Říp, viděla, jak za Přemyslem Oráče Libušini služebníci přišli, a do paláce za ní ho odvedli, aby se stal knížetem českým. Věštkyně dále věští, že přijdou těžké časy, a jak se kněžna Libuše a nový kníže zachovají.

Její věštění poté přechází až do současné doby, kdy říká, jak by se lidé podle ní (respektive podle Erbena) měli chovat.

Hlavními tématy Kytice mi přijdou mateřská láska, vyrovnání se se svými špatnými činy a svědomím, a lidovost.

Karel Jaromír Erben, Kytice.

Vybrala jsem si báseň Poklad. Dle mého názoru chtěl v této básni Karel Jaromír Erben, poukázat na to, jak zaslepení mohou býti lidé, pokud jde o zlato a bohatství. Že v danou chvíli myslí jen na to, jak mohou zbohatnout a na svůj vlastní prospěch, aniž by mysleli na druhé a stavějí své zájmy před zájmy druhých.

Na druhou stranu má tento příběh dobrý konec. Hlavní postava (vdova) si uvědomí co provedla a otevřou se jí oči nad tím, jak sobecky a nemateřsky se zachovala. Toto uvědomění v ní probudí vztek na samu sebe a strach o své dítě. Matka celý rok bez svého „ztraceného“ dítěte prožívá muka a vyčítá si svoje vlastní činy. Po roce od nešťastné události své dítě zázrakem najde ve stejné síni, kde ho nechala. 

V celkovém obraze příběhu můžeme vidět růst hlavní postavy k lepšímu. Na začátku se zajímala o sebe a o zlato. Dávala mu přednost před svým synem a také na to doplatila. Poté vidíme její uvědomění nad tím, co byla schopná spáchat.

Jako ukázku cesty jejího růstu bych zmínila opakující se scénu ve zlaté síni. Na začátku básně matka dítě v síni nechává a kouká jen na zlato. Na konci matka nehledí na všudypřítomné bohatství a má oči jen pro svého syna tak, jak to má být. Hlavní protagonistka tak dojde k tomu, že není nic důležitějšího než vlastní dítě a jejich vzájemná láska.

Přeji hezký den

Magdaléna Kokaislová

Autor Filip F.

Kytice:
Existují cesty jak se vyrovnat se smrtí milovaného.

Poklad:
Honba za bohatstvím by vás neměla zaslepovat.

Svatební košile:
Nebýt oslepen touhou, protože věci nemusí být tak jak se zdají.

Polednice:
Dávat si pozor na to co se říká/přeje.

Zlatý kolovrat:
Nekupovat věci za které někdo chce části těla.

Štědrý den:
Znát budoucnost může být prokletí.

Holoubek:
Pokud někoho zabijete, budete mít výčitky.

Záhořovo lože:
Lidé jsou ochotni podstoupit spoustu utrpení, aby se vyhnuli horšímu osudu.

Vodník:
Varování mají často za sebou nějaký důvod.

Vrba:
Nesnažit se jít proti osudu

Lilie:
Blízcí mohou někdy způsobit velkou škodu.

Dceřina kletba:
Nějaké chyby se nedají napravit.

Věštkyně:
Pokud se někdo chlubí minulostí národa, měl by pro národ něco dělat.

Dobrý den,

posílám domácí úkol.

Přeji hezký den

Dominik

1. Kytice – matčina láska trvá i po smrti.

2. Poklad – chamtivost vede ke ztrátě.

3. Svatební košile – nebezpečí touhy po nemožném.

4. Polednice – neuvážené činy mohou mít tragické následky.

5. Zlatý kolovrat – spravedlnost nakonec zvítězí.

6. Štědrý den – osud je nevyhnutelný.

7. Holoubek – vina a výčitky svědomí vedou k záhubě.

8. Záhořovo lože – pokání může přinést vykoupení.

9. Vodník – strach z vodního živlu 

10. Dceřina kletba – poufalství a vina v rodinných vztazích.

11. Věštkyně – předpověď osudu národa, ale i naděje na lepší budoucnost.

Dobrý den, zasílám Vám domácí úkol. 

Sabina

Poklad

        Zaslepenost bohatstvím na chvíli přemohla mateřskou lásku. Matce se to vymstilo a celý rok trpěla bez svého dítěte. Nakonec mateřská láska zvítězila a matka se opět shledala se svým dítětem.

Svatební košile 

        Dívka zaslepená láskou si při návratu svého milého nevšimne, že již není mezi živými. Dívka je před jeho zlým duchem zachráněna svými modlitbami a svítáním. 

Kytice

        Síla mateřské lásky. Truchlící děti, věrnost k jejich zesnulé matce. Koloběh života. 

Vodník

        Mateřská láska zvítězí nad zlým vodníkem. Matka nechce ztratit svou dceru, její dcera nechce ztratit svého syna. Nakonec dcera přes velkou lásku své matky o syna přijde, ale ona je zachráněna.

Polednice

        Člověk má vážit každého slova. Matka ze strachu a lásky k dítěti svého syna udusí a je tak potrestána.

Dceřina kletba 

        Dcera nepřijme odpovědnost za své chyby a dává vinu na druhé. Za její chyby potom doplácí její nejbližší. 

Zlatý kolovrat 

        Pravda vždy zvítězí nad lží. Stařeček zachrání cizí dívce život, aniž by od toho něco očekával. Nevlastní matka se sestrou naopak dívku zabijí, aby z toho něco získali.

Štědrý večer 

        Je lepší neznat svou budoucnost a žít v tajemném očekávání, než odhalit svou budoucnost a poznat děsivou jistotu. 

Holoubek

        Před vlastními činy člověk nikdy neuteče. Žena, která otrávila svého manžela a snaží se vést nový život nakonec svůj život ukončí. A je pohřbena pod těžkým kamenem, který na ni stále zanechává tíhu jejich činů. 

Vrba 

        Spojení člověka s přírodou. Stromy kolem nás také cítí. Prohloubení mateřské lásky.

Záhořovo lože

        Každý v sobě má dobro, záleží jen na tom, pro co se každý z nás rozhodne. Nikdy není pozdě na nápravu svých činů a změně k lepšímu. Vždy je lepší se změnit než dál šířit zlo. 

Lilie

        Syn přeje matce to, co ona sama udělala jemu. Zamiloval se do něžné květiny lilie, která vyrostla na hrobě mladé dívky. A  po jejím přemístěním vlastní zahradu se lilie proměnila v dívku. Život a smrt se nedají sloučit dohromady. Mateřská láska se nepotkává s tou manželskou.

Věštkyně

        Pověst o minulosti a proroctví o budoucnosti Českého národa. Mravní zákon vítězí.  

Autor Jakub J.

1. Kytice – Úvodní báseň, která symbolizuje spojení člověka s přírodou a tradicemi.

2. Svatební košile – Hlavní hrdina zemřel ve válce a jeho milá si tak moc přeje svatbu s ním že nakonec voják vyjde z hrobu a jde si pro svou milou. Na konce ji díky východu slunce do hrobu neodvleče. Hlavní myšlenkou je, že láska takzvaně “hory přenáší”, v tomto případě vyhání mrtvé z hrobu.

3. Poklad – Hlavní postava se snaží získat poklad za jakoukoliv cenu. Hlavní myšlenkou básně je morální dopad touhy po bohatství

4. Dceřina kletba – Silný příběh o pomstě, trestu a nešťastné lásce. Zastavuje se nad tím, jak si lidé nesou následky svých činů.

5. Zlatý kolovrat – Příběh o lásce a oběti. Ukazuje sílu ženy která je nucena čelit těžkostem.

6. Polednice – Temná a děsivá báseň o lásce matky k dítěti. Zobrazuje tragiku toho když matka kvůli nedodrženému slibu zadusí vlastního syna

7. Vodník – Vodník se zamiluje do lidské dívky která jej také miluje a má s ním dítě. Matka tento vztah odmítá a při návštěvě dcery jí zabrání se vrátit zpátky k vodníkovy a jejich dítěti. Vodník potom dítě zabije na prahu jejich domu. Je to opět nedodržený slib a jeho následky

8. Štědrý den – Dvě hrdinky se pohledem do jezera dozvědí svou budoucnost. Jedna se má vdát a druhá má zemřít. Stalo se. Výsledkem je že je lepší žít v nejistotě než ve strašné jistotě

9. Holoubek – Vdova si vzala mladého muže a na hrobě jejího zesnulého manžela vyrostl dub. Na tomto dubu smutně vrkal holoubek a připomínal tím její vinu že svého prvního manžela otrávila. Žena se utopí v blízkém potoce. Z balady vyplývá že svoji vinu si člověk si těžce nese až do hrobu

10. Záhořovo lože – Hlavním hrdinou je poutník, kterého při narození upsal jeho otec ďáblu kvůli penězům. Loupežník Záhoř ho nezabije. Za slib že mu přinese zprávy z pekla. Záhoř se od poutníka dověděl, že pro něj Satan chystá ten nejhorší trest. Z loupežníkova kyje se stane jabloň a z loupežníka pařez. Když poutník zestárl, utrhl jablko z jabloně a ze všech jablek se stala jablka zlatá. Pařez se zpátky proměnil v loupežníka a oba dva v odpuštění umírají. Námětem je tu vina, vykoupení a pokání.

11. Vrba – Žena je prokletá tím, že její duše se v noci mění na duši vrby. Muž se rozhodne strom pokácet, ale kvůli tomu umírá jeho žena. Duše ženy poradí muži, ať udělá kolébku z vrbového dřeva a její proutí zasadí podél vody. Když dítě povyroste, dělá si z vrby píšťalky a tak je jeho žena stále s ním. Myšlenkou je podle mě to, že předměty po mrtvých mají velkou sentimentální hodnotu pro pozůstalé.

12. Lilie – Na hrobě dívky vyrostly lilie které nechal pán vykopat a zasadit na své zahradě. Třetí den, sluha budí pána, že lilie chodí po sadě a mluví. Obává se totiž slunečních paprsků. Pán jí nabídl úkryt když se za něj provdá. Dala mu syna, kterého i s jeho ženou svěřil své matce, když musel odejít do boje. Matka jim nepřála a nechala aby se k nim dostalo slunce. Když se pán vrátil, jeho žena I syn byli mrtví a on se matku hněvá tolik, že jí přeje to co udělala ona jemu. Balada odkazuje na vinu a trest.

13. Věštkyně – Jde o závěrečnou báseň sbírky, ve které ožívají proroctví o budoucnosti českého národa, věští o Přemyslu Oráčovi, Libuši a dalších historických událostech, je to vlastenecká báseň

Autor Jonáš

Košile 

Já si myslím že je to o nedokonalost, abych řekl jednoduše zároveň o egu a namyšlenosti ( Dívka si mysli že ví přesne co je pro ni nejlepší)

Poukazuje to na skromnost ale já osobně bych řekl že to zároveň je o tom že se nemame zaseknout v minulosti.

Další důležitý bod je podle mě síla víry v tom příběhu je to víra náboženská ale já mám pocit že se to může nahradit důvěrou v sám sebe nebo něčím úplně jiným.

Z básně vychází ponaučení, že lidé by měli usilovat o  skromnost.

 Čistota srdce a upřímnost jsou důležité pro duševní zdraví.

 Zároveň to připomíná, že nikdo není bezchybný a  je důležité přijmout své nedokonalosti a ne jen ukazovat na chyby ostatních.

Autor Milan

Hlavní myšlenkou sbírky Kytice od Karla Jaromíra Erbena je ukázat propojení mezi lidmi a přírodou, osudem, vírou a smrtí. Skrze balady a básně zkoumá tradiční české pověsti a legendy, často s důrazem na osudovost a nadpřirozené elementy.
Poklad má ústřední téma lidské chamtivosti a jejího trestu. Příběh vypráví o matce, která najde poklad, ale ztratí své dítě. Tím se zdůrazňuje myšlenka, že materiální bohatství nemůže nahradit rodinné hodnoty a lidskou duši.

Věštkyně se zaměřuje na téma nevyhnutelnosti osudu a prorocké vize. Vědma v příběhu vidí budoucnost, která se nakonec naplní, a to navzdory pokusům ji změnit. To přináší otázky o svobodné vůli a předurčení. V Erbenově stylu je tento příběh rovněž plný tajemství a ponurých motivů.

Dceřina kletba 

se zaměřuje na téma viny a trestu. Příběh vypráví o dceři, která proklíná svou matku za svůj osud, což vede k tragickému konci. Hlavní myšlenka je varováním před neuváženými činy a slovy, které mohou mít dalekosáhlé a nezvratné následky. Tahle balada je plná emocí a napětí.

Polednice

se zaměřuje na děsivou zkušenost mateřské lásky a zoufalství. Vypráví příběh matky, která ve vzteku volá polednici, aby ji pomohla zvládnout neposlušné dítě. Tím však neúmyslně způsobí smrt dítěte a přivodí si hlubokou vinu. Hlavní myšlenka je varováním před unáhlenými a extrémními reakcemi, které mohou mít tragické následky. Erben tím znovu zkoumá hluboké lidské emoce a jejich dopad.

Svatební košile

 je balada, která varuje před důsledky nezodpovědného jednání a temnotou lidské duše. Příběh oživuje mrtvého snoubence, aby upozornil na moc slibů a na následky nedodržení přísahy. Je to také příběh o lásce, která přetrvává i po smrti, ale která může být nebezpečná a destruktivní.

Zlatý kolovrat

Hlavní myšlenkou Zlatého kolovratu je spravedlnost a odplata. Balada vypráví příběh dívky, kterou zlá macecha s dcerou zavraždí, aby si dcera mohla vzít krále. Kouzelný kolovrat však odhalí pravdu a přináší spravedlnost. Erben opět poukazuje na to, že zlé činy mají následky a spravedlnost vždy vyjde najevo, i když možná ne okamžitě.

Štědrý den

se zaměřuje na osud a víru. Příběh dvou dívek, které se na Štědrý den vypraví věštit budoucnost a objeví vlastní hroby, zdůrazňuje nevyhnutelnost osudu a smrtelnosti. Přináší otázky o tom, jak se postavit k vlastnímu osudu a jaký význam má víra v životě člověka.

Lilie 

zkoumá téma lásky, smrti a naděje na věčný život. Příběh vypráví o dívce, která zemře, ale její duše přetrvává v květině lilie. Hlavní myšlenkou je spojení krásy a tragédie, a to, jak láska a vzpomínka mohou přetrvat i po smrti. Erben kombinuje poetiku a osudovost ve způsobu, jakým líčí lidské emoce a zážitky.

Holoubek 

se zaměřuje na lásku a ztrátu. Vypráví příběh ženy, která po smrti svého milého najde útěchu v holoubkovi, což symbolizuje nesmrtelnost lásky i po tragédii. Hlavní myšlenka je o smutku, naději a věrnosti. Erben opět skvěle propojuje lidské emoce s přírodními symboly.

Vodník 

má hlavní myšlenku varování před následky neposlušnosti a překračování hranic. Příběh vypráví o mladé dívce, která nedbá na varování a stane se obětí vodníka. Balada zdůrazňuje moc přírody a nebezpečí, které číhá, když lidé nerespektují její pravidla.

Vrba
Hlavní myšlenkou Vrby je oběť a přeměna. Vypráví příběh ženy, která je proměněna ve vrbu, aby mohla ochraňovat svou rodinu. Zdůrazňuje sílu mateřské lásky a ochoty obětovat se pro blaho druhých.

Záhořovo lože

Hlavní myšlenkou Záhořova lože je vykoupení a odpuštění. Příběh vypráví o zlém muži, který se snaží získat spásu skrze pokání a oběť. Toto téma odráží hluboké morální a náboženské otázky o vině, vykoupení a možnosti změny.

Autor Lukáš

1. Kytice – autorovým záměrem bylo vyjádřit lásku k vlasti, vlast je přirovnána k matce.
2. Poklad – chudé vdově se otevře poklad, v honbě za bohatstvím ovšem zapomene dítě v jeskyni a za trest musí strávit rok bez dítěte. Díky pokání však po roce dítě opět nalezne. Smyslem básně je, že vztah je větší hodnota než bohatství. Důležitým aspektem je také možnost pokání a odpuštění.
3. Svatební košile – mladá dívka prosí pannu Marii o navrácení svého milého. Při své modlitbě se ale rouhá, když prosí o smrt. Milý je skutečně vzkříšen, ovšem nikoli jako živá bytost, ale jako nemrtvý, který se snaží dívku usmrtit. Díky pokání ovšem dojde záchrany. Myšlenkou básně je, že člověk musí hovořit s vyšší mocí s pokorou.
4. Polednice – matka je vystresovaná, protože dítě zlobí. Rozčílí se a volá na dítě polednici. Polednice skutečně přijde a dítě zardousí. Báseň ilustruje, co dokáží způsobit nezvládnuté emoce.
5. Zlatý kolovrat – mladou dívku, do které se zamiloval místní šlechtic zabíjí její nevlastní matka a sestra, aby se sestra mohla za zvražděnou vydávat. Když ovšem šlechtic odjede do války, vražedkyně koupí za rozsekané tělo zavražděné zlatý kolovrat. Netuší ale, že části těla prodali kouzelné bytosti, která zavražděnou nevlastní dceru vzkřísí. Když se šlechtic vrátí, kolovrat začne zpívat a vše prozradí. Myšlenkou básně je, že zlo vždy dojde potrestání, pokud překročí určitou míru (prodávání částí těla).
6. Štědrý den – dvě dívky se vypraví k jezeru, aby se dozvěděly budoucnost. Jedna se má vdát, druhá má zemřít. Obě věštby se vyplní. Smyslem básně je, že budoucnost je někdy lépe neznat.
7. Holoubek – mladá žena otráví svého manžela a brzy se znovu vdá. Když však chodí kolem jeho hrobu má výčitky svědomí, a nakonec spáchá sebevraždu. Smyslem básně je, že svědomí nelze uniknout.
8. Záhořovo lože – Světem putuje poutník. Lidé ho zvou k sobě, protože na něm vidí jeho zármutek, ale on odmítá. Poutník ve skutečnosti putuje do pekla, protože jeho otec upsal poutníkovu duši ďáblu. Cestou potká loupežníka Záhoře, který ho nechá žít pod podmínkou, že mu poutník vyjeví, co jej v pekle čeká. Poutník dorazí do pekla, ale je zachráněn Bohem a při cestě zpátky vyjeví loupežníkovi jeho osud v pekle. Loupežník se zalekne a do konce života činí pokání. Nakonec loupežník dojde spasení. Báseň je o Božím milosrdenství a možnosti činit pokání. Otázkou však zůstává, zda loupežník nelitoval svých činů pouze ze strachu.
9. Vodník – dcera si jde i přes varování své matky v jezeře vyprat prádlo. Pod vodu ji stáhne vodník a násilím z ní učiní svou ženu. Pod vodou se jí však stýská po matce a je velmi nešťastná. Nakonec jí vodník umožní matku navštívit, ale pod podmínkou, že se vrátí zpět do jeho vodní říše. Matka však dceru zpět již nepustí. Námětem je opět vina a trest. Nejprve dcery vůči své matce(neuposlechnutí) a následně matky vůči své dceři a svému vnukovi. První vina má za následek únos dívky. Druhá vina má za následek smrt vnuka.
10. Vrba – muž se snaží pomoci své ženě jež v noci opouští své tělo, a to přes skutečnost, že žena muže před snahu změnit její osud varovala. Vydá se za její sudičkou, která mu prozradí, že se duše jeho ženy v noci vtěluje do vrby. Muž vrbu pokácí, čímž způsobí její smrt. Muž se svého činu zděsí a chce jej napravit. Duše ženy mu poradí, aby dal z vrbového dřeva zhotovit kolébku pro jejich dítě a proutí zasadil podél vody. Až dítě vyroste bude moci udělat z vrby píšťalku a hrou na ní komunikovat se svou matkou. Myšlenkou básně je, že se nemáme snažit pomoci druhým proti jejich vůli.
11. Lilie – báseň začíná smrtí mladé dívky, jež si nepřeje být pohřbena na hřbitově, kde je plno nářku, ale v lese. A na jejím hrobě vyroste květ. Místní pán jede na lov, lilii objeví a odnese k sobě na zámek. Náhle však lilie promluví a stěžuje si na sluneční svit a pán jí nabídne úkryt, když se za něho vdá (dívka dále vystupuje jako živá). Manželství je šťastné a vzejde z něho syn. Když pán musí do boje jejím strážcem určuje svou matku. Ta si ale přála její smrt, a tak dopustila, aby se k dívce dostalo světlo, a matka i syn umírají. Smysl básně je zastřen tajemstvím. Autor záměrně využívá nelogické konstrukce Dívka umírá, ale poté se vdá za bohatého šlechtice. Rovněž se zde objevuje motiv nenávisti, která ovšem nemá žádné vysvětlení. Báseň tak předešla surrealismus.
12. Dceřina kletba – dcera zabila své nemanželské dítě. Uvědomuje si svůj čin a chce za něj pykat na popravišti. Svého svůdníka prokleje a po otázce, co zanechá svojí matce, která ji milovala, prokleje také svou matku, protože ji vychovávala příliš volně.
13. Věštkyně – jedná se o závěrečnou báseň sbírky. Autor v ní ústy věštkyně předpovídá slavnou budoucnost Slovanů.