Časopis Heřmánek Články,Umění Vladimír Menšík

Vladimír Menšík

Vladimír Menšík se narodil 9. října 1929 v Ivančicích. Ačkoliv ho lidé kvůli jeho snědé pleti, temperamentu a energii často mylně považovali za Roma, matriky potvrdily čistě moravské předky. Sám Menšík tuto fámou s oblibou přiživoval a vymýšlel si historky o tom, že jeho prababička měla románek s mamelukem z Napoleonovy armády.

Jeho tatínek byl automontér a zpočátku to nevypadalo, že by Vladimír skončil u umění. Vystudoval strojní průmyslovku a chvíli dokonce pracoval v Brněnských strojírnách. Láska k hudbě a ochotnickému divadlu (hrál na mandolínu i klavír) ho však nakonec přivedla na brněnskou JAMU, kterou úspěšně absolvoval v roce 1953.

Vladimír měl původně strávit život jako strojař v Brněnských strojírnách. Rýsovací prkno ho ale bavilo asi jako suchý chleba, a tak utekl na brněnskou JAMU. Profesory u přijímaček tak zacyklil svým živelným projevem, že ho raději hned vzali.

Po škole chvíli hrál v divadle u přísného E. F. Buriana. Vladimír měl ale drobný zlozvyk. Hrozně rád si upravoval texty a dělal fóry i tam, kde se mělo plakat. Bylo jasné, že divadelní prkna jsou pro jeho energii moc malá.

V roce 1958 zakotvil ve Filmovém studiu Barrandov. Režiséři rychle pochopili, že nejlepší způsob, jak Menšíka režírovat, je zapnout kameru a raději mu do toho nekecat.

Filmové bomby: V Láskách jedné plavovlásky měl mít jen štěk, ale jeho improvizovaný monolog v posteli o balení holek se stal legendou. V kultovních Světácích pak jako fasádník v luxusním obleku dokonale předvedl, jak to dopadne, když se venkovan snaží hrát světáka.

Pro děti i dospělé: Zvládl hrát ustaraného krále v Arabele i hláškujícího sluhu Vincka ve Třech oříšcích pro Popelku. Celý národ ho navíc miloval jako šoféra Čiháka v Chalupářích.

Král Silvestrů: Na konci 70. let (1977–1979) se stal absolutním bohem televizních Silvestrů. Lidé zapomínali jíst chlebíčky a jen fascinovaně koukali, jak tenhle chlapík sype z rukávu historky o své mamince nebo opilých kolezích bez jakéhokoliv scénáře.

Zde je jeden z mnoha Menšíkových vtipů.
„Ptají se starého, devadesátiletého dědečka na venkově, jak se dožil tak vysokého věku. Dědeček povídá: ‚To je jednoduchý, chlapci. Celý život jsem nepil alkohol, nekouřil, za ženskýma neběhal a spal osm hodin denně.‘ V tom se z vedlejšího pokoje ozve strašný randál, padání nábytku a cinkání lahví. Tazatelé se leknou: ‚Proboha, dědečku, co se to tam děje?‘ A dědeček jen mávne rukou: ‚Ále, toho si nevšímejte, to je můj starší brácha, ten je zase ožralej a dotáhl domů nějaký ženský!‘“

Menšíka navíc zužovalo astma. Aby vůbec mohl před kameru, museli mu v zákulisí píchat injekce a kyslík. Svou filmovou kariéru symbolicky uzavřel v protialkoholní léčebně ve filmu Dobří holubi se vracejí a krátce nato, v květnu 1988, odešel bavit diváky do hereckého nebe.

Zdroje:
https://www.csfd.cz/tvurce/1548-vladimir-mensik/biografie/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Vladim%C3%ADr_Men%C5%A1%C3%ADk

Autor

3 thoughts on “Vladimír Menšík”

  1. Super článek, pan Menšík byl opravdu vynikající herec, ale i velmi vtipný a dokázal pobavit všechny diváky. Rád se kouknu na filmy i videa s ním, protože mi to vždycky zlepší náladu.

  2. Úžasný článek a taky obohacující. Přiznám se bez mučení, že jsem nikdy neměla paměť na jména herců, a tak bych podle jména nepoznala, že pan Vladimír Menšík hrál v Arabele, ale jak jsem viděla jeho fotku, hned jsem ho poznala, protože byl jednou z mých oblíbených postav v celém příběhu. Taky jsem si na něj zavzpomínala ve spojitosti se Saxánou, kde hrál školníka/upíra. Takže děkuji za malý moment nostalgie.

Nechat vzkaz

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Related Post