Alois Nebel, film, který mne vždy uchvátil svou melancholií a úžasnou atmosférou.
Tento film byl natočený v roce 2011 režisérem Tomášem Luňákem, představuje netradiční dílo české kinematografie. Jedná se o animovaný film zpracovaný technikou rotoskopie, která dává snímku jedinečný, temný a melancholický vzhled. Film vychází z komiksové trilogie Jaroslava Rudiše a Jaromíra 99 a nabízí neobyčejný pohled na českou historii i lidskou psychiku.
Děj se odehrává v roce 1989, krátce před sametovou revolucí, v pohraničním Bílém Potoku. Hlavní postavou je samotářský výpravčí Alois Nebel, který žije uzavřený život mezi kolejemi, mlhou a vzpomínkami. Trpí halucinacemi, ve kterých se mu zjevují obrazy z poválečného odsunu Němců, a minulost se tak neustále vrací. V jeho životě se objeví tajemný muž přezdívaný Němý, jehož přítomnost vyvolá řetězec událostí vedoucích až k Nebelovu pobytu na psychiatrii.
Silnou stránkou filmu je jeho atmosféra – depresivní, pomalá, ale zároveň podmanivá. Vizuální styl umocňuje pocit odcizení a rozostřených hranic mezi realitou a vzpomínkami. Film se nezaměřuje na akci, ale na vnitřní svět postavy a na témata viny, paměti a minulosti, která se nedá jednoduše zapomenout.
Alois Nebel rozhodně není film pro každého – jeho pomalé tempo a tíživá nálada vyžadují trpělivost a chuť přemýšlet. Pro diváky, kteří mají rádi hlubší symboliku, historické podtexty a umělecké zpracování, je však tento snímek silným zážitkem.
